KONE
parkur | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
parkur Před koncem devatenáctého století nebylo skákání v jezdeckém světě v módě. Prvními skokovými soutěžemi byly vlastně lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost připravila soutěž ve skákání do výšky i dálky v Leinster Lawn, v Dublinu roku 1865, a to je první záznam o takové organizované soutěži. O rok později se skoková soutěž zařadila jako na Pařížské výstavě, ale to byl spíše přespolní závod. Pravidla se postupně vyvíjela a zprvu byla velice složitá. V Británii a v Americe se užívaly žerdě nebo kladiny ještě podle pravidel z doby před druhou světovou válkou. Žerdě zůstávaly na vrcholu překážky a jejich shození se trestalo. Systém komplikoval rozdíl mezi shozením přední nebo zadní nohou. Po čase se systém doplnil a posuzování zpřesnilo.Po druhé světové válce se začala užívat mezinárodní pravidla. Čas se stal důležitým samostatným faktorem a dodal závodu napínavost. Jasná nová pravidla poskytují divákům lepší možnosti při sledování soutěže. Základní soutěžeNejdůležitější mezinárodní soutěží jsou podle pravidel FEI olympijské hry, které se konají každé čtyři roky. V letech mezi olympiádami se každoročně koná Světový pohár a mistrovství světa. Existují také evropské a americké Národní poháry a řada dalších podniků, které se konají každoročně. Prezidentův pohár získává země s nejvyšším počtem bodů z Národních pohárů tohoto roku. Soutěže jsou odstupňovány od základního stupně, až po velmi těžké (TT) pro pohár národů. Kromě toho existují také zvláštní soutěže, např. skok mohutnosti, bariérové skákání apod. Parkurové skákání je nejen ve světě, ale i u nás velmi oblíbenou, divácky vděčnou disciplínou. Kolbiště bývají v krásném prostředí a architektonické pojetí se stále obměňuje, takže divák nachází vždy něco nového.
Parkurové skákáníParkurové skákáníParkurové skákání je sport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. Za svůj vznik vděčí nejvíce důstojníkům britské, kavalerie kteří skoky přes různé překážky považovali za vynikající trénink jak jezdce tak i koně. Parkur má úzkou souvislost s drezurou, kůň musí být velice dobře přiježděn a musí důvěřovat jezdci. Na olympijských hrách se poprvé objevuje v roce 1900 v Paříži Do roku 1945 byl parkur téměř výhradně vojenským sportem a některých závodů se směli účastnit pouze armádní jezdci. Od roku 1974 závodí muži společně se ženami.
Soutěžní kategorie (stupně obtížnosti)V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče, určená je i maximální délka a počet skoků a kombinací, předepsané je i tempo. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Velmi často se v parkuru přistupuje k rozeskakování - pokud víc soutěžních dvojic dokončí parkur bez chyby (a podle propozic soutěže nerozhoduje čas), tyto dvojice se zúčastní ještě jednoho parkuru, který je většinou kratší a o něco obtížnější.
Vybavení jezdce a koněPři parkurových soutěžích je předepsána výstroj nejen jezdce, ale i koně.
PenalizaceSkokové soutěže jsou zpravidla rozhodovány podle dvou stupnic a to podle stupnice A a podle stupnice C.
Druhy soutěžíDvoufázové skákání - Parkur se skládá ze dvou částí, pokud dvojice překoná první část bez chyby, hned pokračuje druhou částí, vítězí dvojice, která projela obě fáze a nasbírala nejnižší počet trestných bodů
 |
